Tým byl během léta posílen tak, že nemůžeme být nespokojeni. S jednou výtkou

Období přestupů skončilo, už se můžeme zase soustředit na fotbal jako takový, tedy na další ligové a pohárové zápasy.

Během letního přestupového období si tašku do kabiny na City Ground přineslo osm hráčů – šest z nich přišlo na přestup a dva na hostování. Udělejme si menší sumarizaci:

Darikwa – stále docela mladý pravý bek, v Burnley by si nezahrál, zatím se ukazuje celkem dobře. Není k zahození, že jde o rodáka z Nottinghamu.
Cummings – ofenzivní žolík ze Skotska, na základní jedenáctku to zatím asi není, ale v pohárových zápasech dal najevo, že střelecké schopnosti má.
McKay – posila, která na sebe upozornila asi nejvíc, tenhle mladík z Rangers si nebojácnou hrou, šikovností i střeleckým apetitem již stihl získat fanoušky.
Murphy – starý harcovník, kterého ale ještě není třeba odepisovat. Góly pořád dávat umí. Smlouva na tři roky pro 34letého borce je docela silné kafe, ale snad má tenhle chlapík tuhý kořínek.
Bouchalakis – je to produkt společného jmenovatele mezi Forest a Olympiakosem. Mít defenzivního záložníka, který umí rozehrát míč a navíc i dobře vystřelit z dálky, není na škodu.
Dowell – velký talent z Evertonu, který zatím nemá na Premier League. Za rok na City Ground by měl dostat herní praxi v dospělém fotbale, pak se bohužel asi vrátí mezi své. Ale do té doby pomůže.
Bridcutt – posílit na pozici DM Forest potřebovali jako prase drbání. Středopolař z Leedsu jistě má na to, aby byl platným členem týmu, ale musí najít společnou řeč se spoluhráči.
Federici – Warburton chtěl za každou cenu získat brankáře, přestože Smith zatím chytá dobře. Uvidíme, zda zkušený gólman z Bournemouthu (kde však byl až číslem 4) zůstane déle než půl roku.

Tým byl posílen takovým způsobem, že nemůžeme být nespokojeni, v odehraných zápasech se náznaky nové kvality již projevily. Každopádně se během tohoto přestupového období ukázalo, že Forest nemohou konkurovat jiným klubům v honbě za hráči, kteří mají vysoké platové nároky a jsou dražší než průměr. Podle všeho ani nechtějí konkurovat utrácečům jako je Harry Redknapp v Birminghamu a už vůbec se nehodlají přiblížit ekonomickému amoku, jaký předvádějí Wolves (záměrně uvádím kluby na stejném levelu, nikoliv ty s výhodou parachute payments, tam je situace zase někde jinde). Věřme, že je to správná cesta.

Potřebovali jsme posílit střed zálohy – stalo se. Po odchodu Assombalongy bylo nutné zalepit díry v útoku. To se snad také podařilo. Infúzi kvality a zkušeností potřeboval i post gólmana, Federici by to mohl zajistit.

Je tady jedna menší pochybnost. Dobrý tým se obvykle staví odzadu – a Forest během léta získali jedinou posilu do obrany. Darikwa se jeví jako solidní hráč (byť asi lepší ofenzivně než defenzivně, což je u beka důvod k zamyšlení), ale hraje na postu, který byl velmi dobře obsazen Lichajem. A ten teď kvůli nové akvizici nehraje. Nemáme čerstvou krev do středu obrany, kde je kvantita, ale nikoliv kvalita.

Nejproblematičtěji se stále jeví místo levého beka. Bohužel to vědí i soupeři, nebylo složité vypozorovat, že v dosud odehraných zápasech protivníci Reds táhli útoky nejčastěji po své pravé, tedy po naší levé straně. Co k tomu dodat, je vidět, že Traore si nedokáže dobře držet pozici, v osobních soubojích často fauluje, a když táhne míč dopředu (což dělá rád), je poněkud línější se vrátit. Fox se za několik sezon ve službách Reds sám pasoval do role, že z jeho hry, pokud je v sestavě, mají fanoušci Forest oprávněný strach. Ví to i Warburton, proto šanci momentálně nedostává. Dovolil bych si navrhnout řešení – když vpravo dostává přednost Darikwa, proč nepostavit na levého beka nevyužitého Lichaje? Je to mnohem lepší fotbalista než oba zmiňovaní a na levém beku už za Forest nastupoval.

Nicméně zdá se, že letní přestupové období se docela povedlo, i když soudit bychom měli až po několika měsících. Vždyť i před rokem jsme věřili, že hráčská tsunami pod vedením francouzského alchymisty Montaniera by nemusela být špatná – a co z toho bylo. Téměř všechny jeho posily jsou už pryč…

Forest mají solidní mužstvo pod vedením schopného manažera, tvrdím, že Mark Warburton patří v Championship k těm lepším. Je před námi stále více než čtyřicet zápasů. Forest momentálně představují tým ve stadiu budování, asi nemůžeme čekat nějaké zázraky, když vlastně více než polovina základní sestavy jsou novicové. Každý úspěšný celek si tím musel projít – viz Watford, Bournemouth, Brighton… Takže se těšme na dobrý fotbal v podání týmu v dresech barvy Garibaldi, těšmě se z bodových úspěchů a nepropadejme zoufalství, když přijdou porážky. Ty k fotbalu patří a Reds se jim v této fázi vývoje nemohou vyhnout.   

Co napověděly přípravné zápasy?

Pozitivní bilance z přípravných utkání je jistě hezká věc, aspoň hráčům naroste sebevědomí. Vždyť tým z nejvyšší španělské soutěže, byť je to nováček, se neporáží každý den. Položme si otázku, co nám tyto zápasy napověděly.

V první řadě mohl Warburton otestovat posily. A zdá se, že ty si zatím nevedou špatně. Opravdové prověření kvalit přijde ovšem až v zápasech soutěžních. Jedno je jasně vidět – manažer dává přednost ostrovním fotbalistům před posilami z kontinentu. Jedinou výjimkou je záložník Bouchalakis z Olympiakosu, a pokud mu byla nabídnuta smlouva na tři roky, musel Warburtona skutečně nekompromisně přesvědčit. Útočník Murphy dal gól a byl podle všeho proti Burnley docela nebezpečný, skotští mladíci Cummings a McKay na sebe také upozornili v dobrém a obránce Darikwa by měl být kvalitním pokrytím pravé strany obrany, pokud bude mimo hru nejlepší hráč minulé sezony Lichaj. V médiích jdou zprávy, že Forest by měli získat ještě dva hráče – pravděpodobně středního záložníka a možná i středního obránce. Pokud by se to dotáhlo do konce, mohl by tým být brzy celkem solidně vyladěný.

V přípravných utkáních Reds předváděli solidní fotbal s přihrávkami po zemi už od chvíle, kdy rozehrává brankář. Zatímco o stopery, kteří umí dobře přihrát, je v týmu nouze, v záloze „fotbalové“ typy jsou. Cohen, Vaughan a podle všeho i Bouchalakis si s míčem rozumí. Ale pořád ve středu pole chybí typický šéf, hráč, který by uměl dopředu-dozadu, uměl přitvrdit i vystřelit na branku. Něco jako býval Lansbury. Hráče takového typu zatím nemáme a je třeba u Vaughana a Cohena brát v úvahu jejich abnormální náchylnost ke zraněním. Prostě střed zálohy není ještě v ideální kondici.

Co můžeme od Forest v nové sezoně čekat, jaké jsou naděje a naopak realistická očekávání? Optimismus, který prosakuje některými novinami, je trochu nebezpečný. Na postup tým není a na play-off také ne. Pokud by Reds dokázali atakovat top 6, byl by to malý zázrak. Střed tabulky by mohl být realistickým cílem. Je fakt, že tým by se měl snažit o postup a klást si pokaždé vysoké cíle, to je v pořádku. Ale objektivně – v soutěži je dost konkurentů s mnohem silnějším kádrem. Kromě tří sestoupivších mužstev dalších 5-6 v čele s Aston Villou, Norwichem či Sheffieldem Wednesday.

Osobně budu rád, když Forest budou předvádět solidní fotbal, budou vyhrávat doma, zlepší bilanci zápasů venku a líbilo by se mi, kdyby se pokoušeli o místo v horní desítce. Vše další by bylo něco navíc.

A ještě něco. Doufám, že sezonu dokončíme s manažerem Warburtonem u kormidla. Že zběsilé výměny trenérů skončily a nastala stabilnější doba. Jen stabilizovaný klub může dosáhnout dlouhodobějších úspěchů. „Nový režim“ pod vedením řeckého bosse Marinakise začal teprve nedávno. Warburton přišel k týmu až letos na jaře.

Ano, dlouhodobým cílem je nepochybně postup. Ale podmínky k jeho dosažení se sotva povedou vybudovat za krátkou dobu.    

    

Přípravné zápasy před sezonou:

Notts County-Forest 0:2
góly Brereton, Vellios

Mansfield-Forest 0:4
góly Vellios 2, Walker, Cummings

Forest-Girona 2:1
góly Vellios 2
Forest-Burnley 1:1

gól Murphy

Udržet Assombalongu je podle všeho nemožné

Nemusí se nám to líbit, ale v tuto chvíli se zdá být nevyhnutelné, že střelec Britt Assombalonga už dres Forest v nové sezoně oblékat nebude. Má sice smlouvu na čtyři roky, v rámci klubu jeden z nejvyšších platů, může jistě mít pocit na City Ground hýčkané hvězdy, ale… tohle všechno patrně stačit nebude.

Okruh zájemců o Assombalongu je širší, v posledních dnech to vypadá, že se zúžil na trojici Watford-Burnley-Middlesbrough. Teď se jako favorit jeví možná trochu nečekaně Middlesbrough, tým ze stejné soutěže, jakou budou hrát Forest. Když se nad tím ale trochu zamyslíme, fakt, že Assombalonga možná přestoupí, ale Premier League hrát nebude, není až tak překvapivý.

Britt je střelec prověřený Championship, v ní góly dává. Premier League je na úplně jiné úrovni a nikde není zaručeno, že by se i tam prosazoval. Middlesbrough má díky penězům vyinkasovaným z působení v nejvyšší soutěži téměř stejné finanční možnosti jako zmiňované dva kluby o patro výš. Ale v případě přestupu Assombalongy podstupuje z uvedeného důvodu daleko menší riziko. Ve druhé lize je to nepochybně stroj na góly.

Proč Assombalonga podle všeho nakonec už toto léto přestoupí? Podle některých informací mu je nabízeno 60 000 liber týdně. Ve Forest zdaleka nemá ani polovinu a k takovému platu se na City Ground prostě nepřiblíží. Řeknete si – ať Premier League vykope s Forest a takového platu se taky dočká v našem dresu. Jenže Reds za prvé ani omylem nemají tým na postup a za druhé Assombalonga moc dobře ví, že vzhledem ke svým nedávným zraněním nemá nikde zaručeno, že bude hrát dalších 8-10 let. Takže se mu nemůžeme divit, že po takovém platu skočí.

Middlesbrough nabízí za přestup kolem 14 milionů liber. Je to na jednu stranu hodně – byl by to klubový rekord – na druhou stranu málo. Kanonýr typu Assombalongy se hledá přetěžko. Je tady však jedno velké ALE. Forest i s Assombalongou mají momentálně kádr, s nímž můžou hrát maximálně o záchranu. Tým kvalitou nyní patří do dolní šestky, nikoliv do horní šestky, jak bychom si jistě přáli a co by mělo být ambicí klubu. Zatím se tým posílil – nepočítáme-li mladé hráče do juniorského týmu – jen o dva snad nadějné fotbalisty ze skotské ligy. Ze skotské ligy, která je (vyjma Celtiku) asi tak na úrovni 3. nebo 4. ligy anglické… Posílit se prostě je nutné, především ve středu zálohy a snad na všech postech v obraně. A faktem je, že klub nemůže do nákupů investovat peníze, byť majitel rozhodně hluboko do kapsy nemá (jsme opět u pravidla „Football Fair Play“). Takže – opakuji, že se nám to nemusí líbit, ale je pravděpodobné, že prodej Assombalongy je jediným řešením, jak tým posílit o skutečnou kvalitu. 14 milionů liber se dá reinvestovat do 3–4 hráčů základní sestavy, které Forest nutně potřebují… A v útočné vozbě spoléhat na Clougha, Velliose a v neposlední řadě také na Breretona, který zanedlouho může být stejně dobrý jako Assombalonga.

Fawazova éra? Mizérie, ale mohlo to být ještě horší!

Oddychli jsme si. Ano. Takové pocity sdílí asi naprostá většina fanoušků Reds po změně vlastníka klubu. Dá se říci, že Evangelos Marinakis má skvělou startovní pozici, nezbývá než věřit, že své optimistické proklamace dokáže i zrealizovat.

Dovolím si ovšem tvrdit, že Fawaz nebyl takový škůdce, jak je zakořeněný v myslích mnoha fanoušků. Ano, Kuvajťan dělal šílená rozhodnutí, za všechny jmenujme vyhazov manažera O’Driscolla, pochybné stopnutí prodeje klubu Američanům, prodej Olivera Burkea. Svými neuváženými tahy přivedl klub do problémů s FFP, nebyl schopný obsadit důležitá místa ve vedení klubu, platil pozdě účty, neustále se na něco vymlouval, trenéry měnil skoro jako ponožky.
Na druhou stranu nesmíme opomenout několik důležitých věcí. Fawaz dorazil na City Ground možná jen dny před totálním kolapsem a v podstatě klub zachránil. Strkal do chodu NFFC nehorázné sumy, ale držel ho nad vodou. Za jeho éry se výrazně zlepšila práce v akademii, která vyprodukovala řadu fotbalistů, kteří stabilně hrají za první mužstvo (a jeden z nich – Burke – se stal nejdražším prodaným fotbalistou Forest, byť jeho transfer byl zbytečně unáhlený). A některé posily v čele Assombalongou také nebyly marné.
Nezapomeňme, že ani před Fawazem Forest rozhodně nepředváděli nějakou spanilou jízdu… Od sestupu z Premier League jsme zažili několik dalších hlubokých propadů, bylo tady doslova příšerné období s manažerem Gary Megsonem, tři roky v League One, zoufalost pod McClarenem, tápání pod Cotterillem, beznaděj pod Plattem… Předchozí majitel Doughty dělal takové kiksy, které bychom Fawazovi omlátili o hlavu s mnohem větším humbukem. A jak Doughty klub opustil? Prostě oznámil, že končí, aniž by byl někde v dohledu nástupce. Až v létě pak dorazili Kuvajťané a ucpali v potápějící se lodi díru.
Nic není jen černé ani jen bílé. Je dobře, že Fawaz odchází, ale nezaslouží si, abychom na něj jen plivali. Svými činy každopádně připravil – a to se budu opakovat – ideální vstup pro nové šéfy ze Středomoří… Tak snad to už konečně bude fungovat! 

Ohlédněme se alespoň ve stručnosti za působením Fawaze Al-Hasawiho. Ano, na roky jeho šéfování nebudeme vzpomínat v dobrém, od jeho příchodu v roce 2012 se tým v každé další sezoně propadal v tabulce níž a níž, až letos na jaře zůstal těsně – jen o skóre – nad sestupovou propastí.

Řekové hodlají klub vrátit mezi elitu

Ačkoliv Řecko není v žádném případě synonymem ekonomické prosperity, ač je jedním z hlavních důvodů, proč je Evropská unie parodií na smysluplné společenství zemí starého kontinentu, přesto se tímto směrem ubírají naděje těžce zkoušených fanoušků Nottinghamu Forest. Tento týden bylo potvrzeno, že vlastníkem klubu se stává nové konsorcium NF Football Investments Ltd., které tvoří Řekové Evangelos Marinakis a Socrates Kominakis. Fawaz Al-Hasawi tak rychle mizí v zapomnění.

Především Marinakis je ve fotbalovém světě známou osobností. V roce 2010 koupil Olympiakos Pireus, sedmkrát s ním vyhrál řeckou ligu a účastnil se Champions League. Teď Marinakis říká: „Co jsme dosáhli na domácí a evropské scéně s Olympiakosem, to chceme zopakovat i s Nottinghamem Forest. Chceme vrátit stabilitu klubu, který má potenciál patřit k elitě Premier League.“

Ano, jsou to krásně znějící slova. Ovšem neslyšeli jsme něco podobného také přibližně před pěti lety, když Forest přebírali Kuvajťané? Ale nebuďme zbytečně pesimističtí. Marinakis má zjevně velké zkušenosti z práce ve fotbale a jeho první kroky, které učinil, vypadají velice slibně. Za prvé vyjádřil velkou podporu stávajícímu manažerovi Marku Warburtonovi. Za druhé prodloužil kontrakt Franku McParlandovi, fotbalovému řediteli, který v klubu pracuje od začátku tohoto roku. Marinakis již uvedl do funkce nového předsedu, zkušeného fotbalového právníka Nicholase Randalla, šéfem exekutivy se stává Ioannis Vrentzos, který tuto roli zastával i v Olympiakosu. Ale nechybí ani vstřícné gesto směrem k fanouškům – klub snižuje ceny sezonních permanentek.

Marinakis dal také najevo, že není boháč, který si z rozmaru kupuje anglický klub s tím, že by pro sebe chtěl získat slávu. „Máme dlouhodobý plán, s nímž chceme vrátit Nottingham Forest tam, kam patří.“

Bylo by načase, aby se Forest už konečně pohnuli dopředu. V poslední době to nebylo přešlapování na místě. Chybělo málo a klub se zřítil do propasti. Musíme doufat, že nás čekají lepší časy.

   

První majitelé moderní éry nechali klub v troskách

Je víc než jasné, že v těchto dnech se dolaďují poslední detaily vlastnického převodu NFFC na nového majitele. V podstatě není pochyb, že náš klub spadne pod křídla amerického magnáta Johna Jaye Moorese, bývalého šéfa baseballového San Diega. Obrňme se tedy trpělivostí a počkejme na konečné avízo.

Změna vlastníka je víc než nutná, tak zní název článku zveřejněného před téměř měsícem. Ano, málokdo věří, že by to mohlo být horší než pod Fawazem, lásku ke Kuvajťanovi s klimatizací ztratili snad již všichni fandové Forest. Jen bych chtěl připomenout, že nikdy není na škodu být ve střehu.

Právě před dvaceti lety se rozhodovalo o budoucnosti klubu, o změně vlastnické struktury a novém vládci na City Ground. Už tehdy se mluvilo o tom, že tento akt ovlivní NFFC na další roky. Jak byla tato slova pravdivá!

Na podzim 1996 tvořilo vedení Nottinghamu Forest sedm zvolených „ředitelů“ v čele s předsedou, kteří reprezentovali 209 akcionářů (původně členů), jejichž akcie měly symbolickou hodnotu po 1 libře. Členství v „klubu“ se dědilo z generace na generaci. Je jasné, že na konci 20. století byla takováto forma vlastnictví klubu více než archaická. V té době před dvaceti lety se všeobecně vědělo, že NFFC tone v dluzích přesahujících 10 milionů liber. Navzdory tomu, že Reds hráli Premier League, nebylo v silách ani možnostech tehdejšího vedení situaci nějak smysluplně vyřešit. Pokud klub fakticky vlastnilo 209 členů, nebylo možné najít investora, který by zásadní měrou vložil do NFFC velké peníze.

Bylo jasné, že se musí něco změnit, protože tak neprogresivní způsob vlastnictví neměl žádný klub nejvyšší soutěže. Vešlo tedy ve známost, že NFFC je na prodej. Jako první podal oficiální nabídku byznysmen Grant Bovey, rodák z Nottinghamu, který nabídl odkoupit akcie po 10 000 liber za kus. Následně další nottinghamský rodák, v Monaku žijící Phil Soar, zformoval „Bridgford Consortium“, do kterého nalákal bývalého bosse Tottenhamu Irvinga Scholara, magnáta Nigela Wraye, majitele ragbyového klubu Saracens, a londýnského podnikatele Juliana Markhama. Ti nabídli 15 tisíc za akcii. Ještě předtím ale ředitelé Forest doporučili přijmout nabídku „Nottingham Consortia“ pod vedením Sandyho Andersona, který zbohatl na privatizaci britských železnic, a v jehož týmu byl i jistý Nigel Doughty, byznysmen z Newarku. Anderson nehodlal odkoupit akcie přímo, požadoval majitelská práva a akcionářům slíbil podíl. Když ale o převodu vlastnictví akcionáři hlasovali, Anderson nedostal potřebných 75 procent hlasů.  

Ve finále výbor rozhodoval o nabídce „Bridgford Consortia“ proti na poslední chvíli se objevivšímu kandidátovi, jímž byl Američan Albert Scaradino. Rozhodující hlasování se uskutečnilo 24. února 1997 a 189 akcionářů zvedlo ruku pro Phila Soara a spol. Ono mít 15 000 liber v kapse, nebo je nemít, bylo asi klíčovým faktorem pro způsob uvažování lidí, kteří měli osud NFFC v rukou.

„Bridgford Consortium“ převzalo klub ve chvíli, kdy zoufale bojoval o záchranu Premier League. Navzdory nákupu Pierra Van Hooijdonka a angažování manažera Dava Bassetta se udržet klub mezi elitou nepodařilo, ale v sezoně 1997/98 Forest skvěle zvládli druhou ligu a hned se vrátili zpět.

Zmiňovaní Wray, Scholar a Markham neměli k Nottinghamu a už vůbec ne k Forest žádný vztah. Jejich sliby o velkých investicích, které výboru dali, se rychle rozplynuly. Motivací nového vedení bylo umístit akcie klubu na burzu – v roce 1997, v době, kdy do fotbalu začínaly proudit velké peníze, se to na chvíli mohlo zdát jako dobrý nápad. Podle ekonomických propočtů nových vlastníků měl tento krok přinést okamžitě 20 milionů liber – a 20 milionů tehdy bylo opravdu hodně. Tato taktika ovšem selhala, „Bridgford Consortium“ akcie nadhodnotilo a výsledkem byl prodej za pouhé dva milony. Ti, kdo si akcie na volném trhu zakoupili, brzy splakali nad investicí, jejich cena šla tryskem dolů.

Výsledkem bylo jediné – majitelé klubu (jak už bylo řečeno, bez vztahu k Forest) po tomto obchodním fiasku odmítli před novou sezonou v Premier League investovat do posil, naopak v létě prodali střelce Cambella a stopera Coopera, dohromady bratru za 7 milionů liber (následně začal stávkovat Van Hooijdonk). Ztráty na burze bylo třeba kompenzovat, že...

Sezona v Premier League byla ztracena ještě předtím, než vůbec začala. Brzy bylo jasné, že sestup je nevyhnutelný, majitelé se rozhádali a ještě během sezony 1998/99 bylo „Bridgford Consortium“ prakticky v troskách. Stejně jako Nottingham Forest, který pak dočasně vedl ekonom Eric Barnes, který později přesvědčil Nigela Doughtyho, aby odkoupil rozhodující část akcií a klub v podstatě zachránil. Ale to už je jiný příběh...

Zapamatujme si tato jména: Phil Soar, Nigel Wray, Irving Scholar, Julian Markham. Ti se stali prvními skutečnými majiteli klubu a svými činy ho ekonomicky přivedli doslova ke dnu. Nevložili do něj prakticky nic a zbyla po nich spálená země. Oni stáli u potíží, s nimiž se NFFC potýkal mnoho dalších let. Sedmnáct let klub nehrál Premier League. Je to i jejich vina. Nezapomeňme na to. Kvůli těmto „kovbojům“ dodnes bystřím pozornost, když slyším něco o změně majitele Nottinghamu Forest. Odcházející Fawaz je ve srovnání s nimi anděl.

Změna vlastníka je víc než nutná

Páteční vítězství nad Birminghamem nám zase nalilo trochu optimismu do žil, a to je samozřejmě dobře. Trenér Montanier měl podle všeho dost času tým na zápas připravit a dokonce i ze samotného birminghamského tábora se ozvalo, že jejich mužstvo nedokázalo konkurovat vysokému tempu a energii hráčů Forest. Takže jen tak dál.

Zároveň vrcholí spekulace o možném prodeji klubu, nebo alespoň jeho většinové části. Troufám si tvrdit, že po více než čtyřech letech už naprostá většina fanoušků Forest na světě dospěla k přesvědčení, že odchod Fawaze Al-Hasawiho je jediným možným řešením situace, do jaké se klub za jeho panování dostal.

Důvěryhodnost a pověst Nottinghamu Forest je možná nejhorší za mnoho desetiletí. Nejde jen o bezhlavé výměny trenérů, nesystematické nákupy či podivné šachy s lidmi ve vedení klubu (naposledy třeba nečekaný odchod fotbalového ředitele Pedra Pereiry). Daleko horší jsou opakované pozdní platby za objednané služby, pozdní platby zaměstnancům a neseriózní jednání s ostatními kluby (Peterborough, Chelsea). Jako by si Fawaz přinesl do Anglie podivné zvyky z jeho světa. Jenže co mu možná projde v Kuvajtu, s tím už v Británii může snadno narazit.

Pro nás fanoušky byla asi poslední rána do zbytků jeho důvěryhodnosti ukvapený prodej Olivera Burkea v situaci, kdy to vůbec nebylo nutné. Navíc za velmi podivných podmínek (např. bez klauzule o procentech z dalšího prodeje). Velký boss nám prostě ukázal, že navzdory proklamovaným ambicím je všechno možná trochu jinak.

V posledních dnech se hodně mluví o tom, že by se novým majoritním vlastníkem NFFC mohlo stát konsorcium, v jehož čele je bývalý vlastník baseballového San Diego Padres John Jay Moores. Jistě, Američané a anglický fotbal, to není pokaždé právě nejšťastnější spojení. Ale Mooresovy zkušenosti s řízením velkého kolosu v profesionálním sportu by mohly přijít vhod. Zástupci z americké strany si již byli prohlédnout stadion a tréninkové zázemí, takže podle všeho zájem je seriózní.

Přiznejme si, že stávající cesta nikam nevede, spíš jen do pořádných problémů. A tak je změna vlastníka klubu více než zapotřebí.